Jak to asi tak může dopadnout, když se pořádná dávka talentu setká se skladatelskou invencí? No, jedině dobře to může dopadnout! A v případě aktuální nahrávky holandských TEXTURES to platí dvojnásob. TEXTURES lze totiž směle zařadit mezi ty, které metalová scéna potřebuje jako sůl a bez kterých by se pod tíhou nulového vývoje jako černá díra propadla do sebe sama.

V čem tedy vězí ono kouzlo přitažlivosti této šestice? Tím nejdůležitějším faktorem je hlavně chuť experimentovat a odvaha spojovat zdánlivě nespojitelné hudební postupy v jeden celistvý celek. Asi ani kapela sama ovšem nebude zapírat, že nejdůležitějším inspiračním zdrojem v její tvorbě jsou švédští MESHUGGAH, jejichž vliv je ve skladbách na „Polars“ jen těžko popíratelný. Bylo by však příliš naivní se domnívat, že tady máme pouze další, byť povedenou, kopírku. Pravdou zůstává, že hlavní těžiště muziky TEXTURES tkví v těžkonážních thrascoreových riffech za neúnavné asistence dokonale přesných bicích a typického hardcoreově uřvaného vokálu. Vysoko nad šeď žánrového průměru však kapelu krom jiného zvedá i neskutečná intenzita a nasazení, s jakou jsou jednotlivé skladby podávány. Nejedná se však o žádnou prvoplánovitou brutalitu, nýbrž o dokonale rafinovaný hudební masakr, nepostrádající neotřelé nápady či překvapivý moment, kterými se to jen hemží. Co by byl však dobrý nápad bez schopnosti tento vkomponovat ve struktuře skladby tam, kde nejlépe vynikne? A tato schopnost je dalším faktorem určujícím výjimečnost TEXTURES. Všechny písně totiž působí naprosto celistvě a kompaktně. Všechny aranže perfektně sedí, nic není vecpáno násilně a s důrazem pouze na efekt. Každou minutu z těch bezmála šedesáti si pak vychutnáváte jako nefalšované hudební orgie.

Uzdu svému temperamentu a nápadům TEXTURES naplno pouštějí ve druhé polovině alba, kde hlavně titulní skladba, 17-ti minutová „Polars“, projde hned několika metamorfózami. Od thrashující sekanice, přes psychedelické riffování, ambientní intermezzo, rockový úlet až po zničující hardcoreový závěr. Nechybí ani odskoky do art-rockových vod, či progresivně rockových rytmů. A to vše zcela přirozeně a nenásilně. Takřka dokonalost? Proč nebýt troufalý a tento přívlastek nepoužít. I když teď přeháním, nelze popřít, že tolika schopnými hudebníky zase současná scéna nedisponuje.

A propós hudebníci. Těžko lze na jejich výkonech hledat nějaké slabiny. Kytarová práce, byť nepopírá inspiraci – na výbornou. Pro zpěv platí to samé, ať už hodnotíme uřvané polohy anebo „čisté“ vokály. Přesné a zničující bicí jsou kapitolou samou pro sebe a klávesy, které dostanou svůj prostor hlavně v již zmiňované druhé části desky, se nijak netlačí do popředí, ale jejich vliv na celkovou atmosféru alba je nepopíratelný.

Výborná, invencí hýřící, a hlavně vzhledem k faktu, že se jedná o debut, nebývale vyspělá nahrávka. Pokud se TEXTURES v budoucnu ještě více podaři zbavit se stínu svých inspirátorů, může nás čekat jeden veliký a nanejvýš příjemný hudební šok.